Dle ČSN 75 6760:2003 je intenzita deště stanovena: r = 0,03 l/s.m2

Součinitel odtoku C ≤ 1,0 je ovlivněn sklonem střechy a schopností střechy zadržet vodu – např. vegetační střechy. (V případě nejistoty: C=1 výsledný odtok vody není součinitelem snižován.)

Doporučení pro vnitřní prostory s vyššími nároky na bezpečnost (nemocnice, galerie, atd.): intenzitu deště vynásobit součinitelem bezpečnosti, jehož hodnota se pohybuje od 1 do 3.

Podle ČSN 75 6760:2003 stanoví max. průtok střešními vtoky jejich výrobce – hodnota závisí na průměru prvku, jeho geometrii, napojení na odpadní potrubí a např. přítomnosti zápachové uzávěrky (terasové vpusti).

• U vytápěných objektů zpravidla navrhujeme bodové odvodnění dovnitř dispozice, tj. pomocí střešních vtoků (dispozičně vhodně umístěných s vyloučením jakýchkoliv vnitřních žlabů).
• Jednoplášťové ploché střechy u objektů nevytápěných nebo otevřených je možno odvodňovat vně (mimo půdorys objektu) i dovnitř dispozice.
• Na každé vnitřně odvodněné střešní ploše by měly být osazeny min. 2 vtoky; pokud u malých ploch použijeme 1 vtok je nutné doplnit bezpečnostní přepad.
• Obecně se doporučuje vždy odvodnění střechy doplnit bezpečnostním přepadem skrz atiku, u obrácených střech je to nezbytné.
• Vtoky musí být výškově výškově osazeny tak, aby byly níž než přilehlá úroveň střešní roviny a zároveň v nejnižším místě odvodňované plochy.
• Vtoky se musí umístit min. 500 mm (lépe 1,0 m) od atik, nadstřešního zdiva a dalších prostupů.
• Maximální vzdálenost vtoku od atik či rozvodí střešních ploch nebo vzájemná vzdálenost vtoků v úžlabích nemá překročit 15 m.
• Pro odvodnění se doporučuje používat systémové prvky – vtoky, vpusti, přičemž minimální průměr vtoku by měl být DN 100 mm.
• Odvodňovací prvky je nutné mechanicky zakotvit do nosné konstrukce.
• Vtoky musí být opatřeny ochranným košíkem proti zanášení nečistotami.
• Vtoky je vhodné doplnit o systémové elektrické vyhřívání.
• Pokud je požadavek na odvodnění vně objektu, pak se realizuje odvodněním do podokapních žlabů.